Správná pětka na ostrově pokladů 1.díl "Velké překvapení" (Ukázková kapitola)

6. března 2013 v 16:45 | niko |  Správná pětka na ostrově pokladů (1)
,,Mami, co bude letos s našimi prázdninami?" zeptal se Julián u snídaně.
,,Pojedeme zase do Polseathu jako vždycky?"
,,Asi bohužel ne," řekla maminka. ,,Mají letos dost plno."
Tři děti u snídaně se na sebe zklamaně podívaly. Dům v Polseathu měly moc rády. Byla tam nádherná pláž a bezvadné koupání.
,,Nic si z toho nedělejte," řekl táta. ,,Určitě najdeme něco stejně dobrého. Ostatně maminka a já s vámi letos nemůžeme. Maminka vám to neřekla?"
,,Ne!" vyhrkla Anna. ,,Mami, je to pravda? Ty s námi opravdu nemůžeš? Vždyť s námi přece jezdíš vždycky!"
,,No, tatínek chtěl, abych s ním letos jela do Skotska," řekla maminka. ,,Abychom jednou byli taky sami! A vy už jste opravdu dost velcí, abyste se o sebe dokázali postarat; tak jsme mysleli, že by to byla pro vás docela legrace mít prázdniny taky sami pro sebe. Ale teď, když to nejde do Polseathu, tak sama nevím, kam vás poslat," zatvářila se maminka ustaraně.
,,A co Quentin?" napadlo náhle tátu: Quentin byl jeho bratr a strýc dětí. Setkaly se s ním jen jednou a trochu se ho bály. Byl to vysoký zamračený muž, vědec, který trávil všechen čas studiem. Bydlel u moře - a to bylo asi tak všechno, co o něm děti věděly.
,,Quentin?" stiskla matka rty. ,,Jak jsi na něj najednou přišel? Pochybuji, že by stál o to, aby se mu děti motaly po domě."
,,No já jsem onehdy mluvil s jeho ženou ve měste a zdá se mi, že se jim nevede moc dobře. Fanny říkala, že by docela ráda pozvala přes léto pár hostů, aby získali trochu peněz. Bydlí přece u moře, dětem by se tam určitě líbilo. Fanny je moc hodná - dobře by se o ně postarala."
,,Ano, a mají taky dítě, ne?" řekla maminka. ,,Počkej, jmenuje se nějak divně - ano, Georgina! Kolik jí asi je? Tak jedenáct, myslím."
,,Přesně jako mně," řekl Dick. ,,To je divné, že máme sestřenici, kterou jsme ještě nikdy neviděli!
Určitě jí tam musí být smutno, když nikoho nemá. Já si můžu hrát s Juliánem a s Annou - ale Georgina je na všechno sama. Proč by nás nechtěla vidět?"
,,No teta Fanny říkala, že by Georgina potřebovala nějakou společnost," usmál se tatínek. ,,Tak se mi opravdu zdá, že by se to takhle dalo vyřešit. Zavolám Fanny a domluvím se s ní, že tam naše děti přijedou.
Fanny to určitě pomůže a Georgina bude mít o prázdninách kamarády. A my budeme klidní, že je o děti postaráno."
,,Děti ten nápad nadchl. Těšily se, že pojedou někam, kde ještě nebyly, a poznají neznámou sestřenici.
,,A jsou tam útesy a skály a písek?" ptala se Anna. ,,Je to tam hezké?"
,,Moc si to nepamatuji," přiznal tatínek. ,,Ale jistě je to tam zajímavé. Určitě se vám to bude líbit. To místo se jmenuje Kirrinská zátoka. Teta Fanny tam žije celý život, a ani zanic by nechtěla žít někde jinde."
,,Tati, zavolej tetě Fanny a zeptej se, jestli tam můžeme!" vykřikl Dick. ,,Cítím, že to bude pravé místo. Slibuje to nějaké pěkné dobrodružství!"
,,Nojo, to říkáš pokaždé!" smál se tatínek. ,,Tak dobře, hned tam zavolám. Aspoň budeme vědět, na čem jsme." Zvedl se a odešel do předsíně. Bylo slyšet, jak vytáčí číslo. Všichni už dojedli a teď s velkým napětím čekali, s jakou táta přijde.
,,Doufám, že všechno bude v pořádku," přerušil ticho Julián. ,,Rád bych věděl, jaká ta Georgina je. To je divné jméno, co? Spíš jako kluk než holka. Když jí je jedenáct, je o rok mladší než já. Jako ty, Dicku, a o rok starší než Anna. Bude se k nám hodit.
Prázdniny ve čtyřech, to zní senzačně."
Táta přišel zpátky asi za deset minut a děti hned poznaly, že všechno zařídil. Usmíval se jako měsíček.
,,Všechno je domluveno. Tetě Fanny se to moc líbí. Prý to bude pro Georginu dobré, když bude mt společnost. Je prý chudák taková osaměla. A moc ráda se o vás bude starat. Jen musíte dávat pozor, abyste nevyrušovali strýce Quentina. Má toho moc, a když ho někdo vytrhuje z práce, tak se zlobí."
,,Budeme jako myšky!" sliboval Dick. ,,Vážně. To je fajn, to je fajn - a kdy vyrazíme, tati?"
,,Záleží na mamince. Když to to zvládne, tak hned příští týden," usmál se tatínek. Maminka kývla. ,,Ano, k chystání toho moc není - jenom plavky, nějaké svetry a džíny. Všichni nosí totéž."
,,To je fajn, že budeme zas chodit v džínách," tancovala Anna okolo. ,,Už mě ty školní uniformy nebaví. Chci nosit šortky nebo plavky a koupat se a šphat s klukama.
,,S tím můžeš klidně brzo začít," zasmála se maminka. ,,A připrav si všechny hračky a knížky, které si chceš vzít, ano? Ale ať toho není moc, nemáme tolik místa."
,,Pamatuješ, Anno, jak jsi chtěla loni s sebou vzít všech patnáct panen?" vzpoměl si Dick. ,,To byl teda nápad!"
,,Co je na tom?" zrudla Anna. ,,Mám ráda všechny panenky a tak jsem se nemohla rozhodnout, kterou si mám vzít. Tak jsem chtěla vzít všechny. Na tom není noc divného!"
,,A pamatujete se, jak rok předtím chtěla Anna vzít houpacího koně?" hihňal se Dick.
Maminka se do toho vložila. ,,Já si pamatuji jednoho chlapce jménem Dick, který si jeden rok připravil do Polseathu medvítka, tři pejsky, dvě kočky a starou vypelichanou opičku."
Tentokrát zrudl Dick a hned začal mluvit o něčem jiném.
,,Tati, pojedeme vlakem nebo autem?" zeptal se.
,,Autem. Nacpeme všechno do kufru. Co byste řekli úterý?"
,,To se mi docela hodí," souhlasila maminka. ,,Odvezeme děti, vrátíme se, klidně se sami zbalíme a vyrazíme do Skotska v pátek. Dobrá - budu tedy počítat s úterkem."
Bylo tedy rozhodnuto. Děto počítaly horlivě každý den a Anna je odškrtávala na kalendáři. Týden se jim zdál strašně dlouhý. Ale nakonec tu bylo úterý. Dick a Julián, kteří spali společně v pokoji, se vzbudili skoro současně a hned se podívali z okna.
,,Je krásně, hurá!" křičel Julián a vyskočil z postele. ,,Nevím proč, ale zdá se mi, že je strašně důležité, aby první den prázdnin bylo hezky. Pojď, vzbudíme Annu."
Anna spala vedle. Julián vběhl dovnitř a zatřásl s ní. ,,Vzbuď se! Je úterý! A svítí slunce!"
Anna se s trhnutím probudila a pohlédla vesele na Juliána. ,,Už je to tady!" zaradovala se.
,,Už jsem myslela, že se toho nedočkám. Odjíždět na prázdniny je bezva!"
Brzo po snídani vyrazli. Auto měli velké, takže se do něho všichni pohodlně vešli. Maminka seděla s tátou vpředu a všechny tři děti vzadu s nohama na dvou kufrech. A v zavazadlovém prostoru byly ještě všelijaké krámy a další velký kufr. Mamince se zdálo že snad mají všechno.
Po přeplněných londýnských ulicích jeli pomalu, ale pak když nechali město za sebou, rozjeli se rychleji. Brzo byli v otevřené krajině a auto vesele uhánělo. Julián, Dick a Anna se pro sebe zpívali jako vždycky, když byli šťastní.
,,Uděláme si brzo piknik?" zeptala se Anna, která už měla zase hlad.
,,Ano," řekla maminka. ,,Ale později. Je teprv jedenáct. Budeme jíst až o půj jedné, Anno."
,,Ach bože!" zvolala Anna. ,,Do té doby určitě nevydržím!"
Maminka jí tedy podala čokoládu a Anna i chlapci začali vesele ukusovat. Pozorovali přitom krajinu, jak ubíhá kolum.
Piknik byl báječný. Seděli na vrcholu kopce na poli, které se svažovalo do slunečného údolí, a pozorovali krajinu. Anně se sice moc nelíbila velká hnědá kráva, která se k ní přiblížila a upřeně na ni civěla, ale odešla, když ji tatínek odehnal. Děti se hrozně cpali a maminka řekla, že si nemohou dělat další piknik o svačině, protože už jsou všechny namazané chleby snědené. Budou muset někam do restaurace.
,,Kdy budeme u tety Fanny?" zeptal se Julián, když spolk poslední namazaný chleba. Pomyslel si přitom, že jich klidně mohlo být víc.
,,Když to půjde dobře, tak v šest," řekl táta. ,,Nechcete si trochu protáhnout nohy? Pojedeme ještě dost dlouho, tak se naskákejte do zásoby."
Auto hltalo míle a tiše si předlo. Po svačině začaly být děti rozčílené.
,,Musíme dávat pozor na moře," poznamenal Dick.
,,Už cítím slaný vzduch!"
Měl pravdu. Auto náhle přejelo kopec a před nimi se zjevilo zářící modré moře, tiché a klidné ve večerním slunci. Julián, Dick a Anna kříčeli jeden přes druhého.
,,Támhle je!"
,,Není báječné!"
,,Hned bych se šel koupat!"
,,Do Kirrinské zátoky je to už jen asi dvacet minut," řekl tatínek. ,,Máme dobrý čas. Uvidíte ji brzo - je dost veliká a se zajímavým ostrůvkem."
Děti pozorně sledovaly pobřeží. Najednou Julián vykřikl.
,,Támhle to je - to musí být Kirrinská zátoka. Podívej, Dicku, jak je krásně modrá."
,,A koukni na ten skalnatý ostrůvek! Tam bych se chtěl podívat."
,,Určitě se tam podíváš," řekla maminka. ,,A teď hledejte dům tety Fanny. Jmenuje se Kirrinská chalupa."
Našli ho brzy. Stál na nízkém útesu nad zátokou a byl velmi starý. Nebyla to vlastně chalupa, spíš velký dům z bílého kamene. Přes čelní štít šplhaly růže a zahrada byla plná květin.
,,Tak to je Kirrinská chalupa," řekl táta a zastavil před vjezdem. ,,Prý je stará asi tři sta let. A kde je Quentin? Haló, tamhle je Fanny!"

Povoleno : Albatros Media

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama